Jako já jsem se moc neučil... Ve středu jem psal zápočtovku z unixu a sice jsem dostal od Caldy vynadáno, ale vyřešil jsem to dobře a on měl spíš připomíky k tomu co chtěl ale neřek... To u Forsta neni problém, protože to zadání jsme fakt rozebírali asi třičtvrtě hodiny, a nezačne se pracovat dokud má někdo nějaký dotazy, a na dotazy neni nějaký množstevní omezení, prostě aby všichni věděli co se po nich chce... Večer před písemkou jsem si ěště zkoušel, jak přesně se chovaj některý příkazy - třeba jestli se dá napsat
Kód: Vybrat vše
if echo "$promenna" | grep -E '@'; then ...
(dá, fakt to otestuje jestli $promenna obsahuje zavináč
), taky jsem si vytisknul manuálový stránky od pár důležitejch příkazů abych nemusel běhat k tomu jednomu počítači co byl k dispozici... No a taky jsem si stáhnul ten soubor s těma známejma otázkama který dává, ale má to asi 40 stran, to je k ničemu. Prostě když se v tom člověk trochu vyzná, tak to nějak vymyslí, kdybych to měl všechno číst, tak mi to zabere celej víkend... Nemyslim si o sobě že jsem nějakej velkej unixák, na matfyzu jsem používal unix poprvý, ale vim na co je kterej příkaz dobrej a jak zhruba se používá a dokážu vymyslet jak něco řešit a to stačí.
Který věci jsou podle mě klíčový:
-umět pracovat s proměnnejma (nastavit, použít, vědět na co jsou
znaky " ' ` \, echo,
read - zejména na čtení std vstupu, ale i souborů, speciální proměnné jako $1, $#,
$?, $$)
-umět pracovat s adresářema a souborama (
cat, <, >, >>, udělat si dočasný soubory a složky, porovnat různý časy u souborů (vzniku, změny, atp.), nedělat cat "ahoj karle"|příkazy > "ahoj karle" (nejde soubor zároven číst a zapisovat do něj, je potřeba mít druhej soubor a pak to překopírovat), umět touch, rm)
-
často se nějaká datová struktura dá vhodně reprezentovat v souborovym systému - třeba jen těma souborama a složkama, ty soubory často můžu bejt prázdný a mě bude stačit znát jejich jména a třeba čas modifikace, pak se s tim často pracuje líp než když si člověk ty informace uchovává v jednom souboru
-je určitě potřeba
if, while, možná case (dá se bez něj),
test
-ls, find,
grep,
sed (pokud chcete tak i ed ale já všechno dělám sedem),
expr, eval,
cut
-je šikovný umět psát funkce, pak si člověk občas ušetří psaní
-může se hodit umět spustit příkaz(y) v
subshellu - například uzavřením do kulatých závorek - ten subshell má totiž vlastní proměnné, takže se takle dá třeba rekurzit
mno, možná jsem to trochu přehnal, ale něco jsem třeba vynechal - každopádně je hodně užitečný kamarádit se asi se vším výše uvedeným
asi nejdůležitější jsem teda ěště vytučnil
TED ĚŠTĚ K TOMU ZADÁNÍ Z PÁTKU
Napsat
make. Pak Forst řek: "co dělá make jsme brali na poslední přednášce, takže víte co máte udělat, tak já jdu
". no a pak nám to třičtvrtě hodiny vysvětloval
v aktuálním adresáři máte nějaký hafo souborů a soubor
Makefile. Make slouží k překládání prgramů z vícero zdrojovejch souborů a jak t má dělat se dozví v soubou Makefile. Ten má takovýto formát:
Kód: Vybrat vše
program.bin: sdfgwdf.o ttzjnetz.o sdfgbsfdcg.o
\t pikaz prikaz prikaz
\t pikaz prikaz prikaz
sdfgwdf.o: edtzjsd.c hgwera.h adfgadrfecga.c
\t prikaz prikaz
atd....
(tím \t myslím tabulátor)
vždycvky to před tou dvojtečkou je tzv. target neboli to co chci získat; je to taky jediný partametr který dostanu (třeba make program.bin). to za tou dvojtečkou jsou targety, na kterých závisí, a ty mohou mít v tom Makefile taky svůj záznam atd., takže takhle vzniká takový strom závislostí (forst řikal, at si vybudujeme nějakým způsobem ten strom jak to na sobě závisí, ale myslim že to nikdo nedělal, většina z nás to dělala prostě rekurzí)
pravidla jsou:
target se nemusí překládat, pokud platí všechny podmínky:
- žádný z targetů, na kterých závisí, se nemusí překládat (neboli volání rekurzivně sebe sama na všechny závisláky)
- existuje (protože je to název souboru, který má vzniknout překladem) (test -f)
- všechny targety na kterých závisí, byly naposledy modifikovány dříve než on (protože pokud změním zdrojáky, musím znova přeložit program) (prej to taky umí test, takže whilecyklus pro všechny targety; taky to jde přes stat)
(takže není divu, že jsme to řešili rekurzí, ta z toho úplně čiší)
přeložit target znamená prostě provést všechny jeho příkazy - to jsou příkazy co jsopu pod ním, nad následujícím targetem
doplnění zadání:
-target bez závislostí se překládá vždy
-jsou tam commenty - jeden sed a byly pryč
-příkazy můžou mít na začátku [@-]: - znamená nespadnout při chybě (testovat $? a bud spadout nebo ne), @ znamená netisknout prováděný přkaz na obrzovku (jinak vytisknout); jestli tam jsou jsem zjištoval přes cut -c2 | grep, a pak jsem odřínul ze začátku příkazu patřičný počet znaků a pustil na to eval
-existují řádky
Kód: Vybrat vše
nazev = tohle je obsah proměnné která se jmenuje nazev
to je definice proměnné; kdkoliv v Makefile se pak může objevit $nazev a je třeba to nahradit obsaem proměnné - tohle jsem řešil takhle:
ve while cyklu jsem zjištoval, jestli jsou v Makefile nějaké řádky s definicí proměnné (grep), a pokud ano, sedem jsem nahradil všechny výskyty té jedné proměnné tím jejím obsahem, smazal ten řádek s definicí, uložil to, a tak pořád, dokud tam nějaké definice byly
jak říkám, dělal jsem to rekurzí
měl jsem dva skripty - první, kterejmi zopracoavl vstup a zavolal ten druhej, a ten se pak rekurzil do aleluja a nakonec se vyrekurzil a bylo hotovo
zpracování vstupu teda bylo jednak nahrazení těch proměnnejch a tak (viz výše), a pak jsem si to rozsekal po těch jednotlivejch targetech (while read radek; do case - tady '\t') pro příkazy a '*') pro targety), po každej target jsem si udělal složku s názvem=název targetu a do ní jednak soubor prikazy (tam jsem >> nasypal ty příkazy) a jednak zavislosti (tam jsem měl na každym řádku jednu závislost)
no a v tý rekurzi jsem (v subshellu) testoval, jestli se musí target překládat, pokud ano tak se přeložil, a jako návratový kód vracel 1 (pokud bylo potřeba jej překládat) nebo 0 (pokud jej a tedy ani žádný z jehoi závisláků nebylo poptřeba přeložit)
a to je vlastně vše
ěště se mělo testovat, jestli tam není cyklická závislost (pak by se ten make zacyklil) - to jsem nestih napsat, ale v tý rekurzi bych na začátku ve složce toho targetu vytvořil soubor "zamek" a na konci ho zase smazal. no a když bych před vytvořním toho souboru otestoval, jestli už tam náhdou není, tak bych tím zjistil, jestli nejsem v cyklu
přeju dobrou no a jdu spát
