Doc. Čepek dává tento rok (2009/10) na zkoušce dva příklady. Pro
připuštění ke zkoušce je potřeba mít aspoň jeden (případné
nesrovnalosti se doťuknou před zkouškou, ale není to časté). Jeden
příklad špatně znamená snížení o stupeň (tj. v úvahu pak připadá rozsah
známek 2-4
)
Na ústní mu záleží na důkazech, třeba větu o separátoru bez jejího
důkazu nepovažuje za zodpovězenou. (Člověka se pak zeptá jinou otázku.)
Např. u matroidů ho zajímá algoritmus pro hledání optimální množiny,
nebo spíš jeho správnost (konkrétně - pokud ji chce člověk dokazovat
indukcí - ten indukční krok, viz "Lemma 3: existence optimální
podstruktury"). Ale i napsaný algoritmus a definice považuje za "něco".
Po případné třetí otázce se ukáže, jestli to je bod dolů, nebo dva.
Ještě přidám jeden názor (diskutovalo se to ve starším vlákně): Můj
postoj k používání zaběhaných příkladů je kladný. Když se pak má člověk
učit teorii, napadají ho konkrétní příklady a protipříklady k té
teorii. Zápočet a písemná zkouška se dá udělat naučením dobře známých
příkladů, ale mně to dává smysl. Doc. Čepek je schopný pedagog a ví, co
dělá. (I když ten zápočet je pro něj možná jen filtr - aby zbytečně
nezkoušel někoho, kdo neumí převést ani jeden problém na jiný problém
- bez toho zkoušku opravdu nikomu nedá.)
Doc. Čepek dává tento rok (2009/10) na zkoušce dva příklady. Pro
připuštění ke zkoušce je potřeba mít aspoň jeden (případné
nesrovnalosti se doťuknou před zkouškou, ale není to časté). Jeden
příklad špatně znamená snížení o stupeň (tj. v úvahu pak připadá rozsah
známek 2-4 :))
Na ústní mu záleží na důkazech, třeba větu o separátoru bez jejího
důkazu nepovažuje za zodpovězenou. (Člověka se pak zeptá jinou otázku.)
Např. u matroidů ho zajímá algoritmus pro hledání optimální množiny,
nebo spíš jeho správnost (konkrétně - pokud ji chce člověk dokazovat
indukcí - ten indukční krok, viz "Lemma 3: existence optimální
podstruktury"). Ale i napsaný algoritmus a definice považuje za "něco".
Po případné třetí otázce se ukáže, jestli to je bod dolů, nebo dva.
Ještě přidám jeden názor (diskutovalo se to ve starším vlákně): Můj
postoj k používání zaběhaných příkladů je kladný. Když se pak má člověk
učit teorii, napadají ho konkrétní příklady a protipříklady k té
teorii. Zápočet a písemná zkouška se dá udělat naučením dobře známých
příkladů, ale mně to dává smysl. Doc. Čepek je schopný pedagog a ví, co
dělá. (I když ten zápočet je pro něj možná jen filtr - aby zbytečně
nezkoušel někoho, kdo neumí převést ani jeden problém na jiný problém
- bez toho zkoušku opravdu nikomu nedá.)